Bez cíle nejsou cesty.

Aktualizováno: 24. čvn 2020

Kdo není čtenář poutavých a snad i inspirujících příběhů ze zákulisí, najde na konci příběhu 5 minutové video toho nejpodstatnějšího ;).


Je 20. září 2019 krátce po poledni a ve víru všedního pracovního dne mi zvoní telefon. Volá mi další klient, maminka Viktorky, jestli bych ji ve svém studiu vyfotil její dceru jako fotomodelku a splnil ji tak její velký sen.


"Víte, já ale nejsem portrétista, fotím pro průmysl a firmy." A ta paní že to nevadí, že je její dcera po úraze, a že se jenom snaží ji dělat šťastnou a ukazovat, že si své sny může plnit i přes nepřízeň osudu, která ji potkala. Už si ani nepamatuji, proč si pro oslovení vybrala právě mne, ale když už jsem to měl být já, pak tedy rozhodně po mém a určitě ne jako zakázka bez přidané hodnoty :).


A tak jsem si nechal celý ten jejich příběh vyložit, abych v něm našel podstatu toho, kam maminka tímto splněným snem Viki u ní cílí a tento cíl si pak dal i za svůj.


Z vlastní zkušenosti vím, že nejpalčivější nebývá vzdorování samotné tragické události a jejím následkům, ale obava z toho, co bude, až nám pečujícím dojdou síly. Kdo se o ty naše blízké postará, až my sami nebudeme moci? A maminka Viki, která je na ní úplně sama a navíc u dítěte s dlouhým životem před sebou, to nepochybně vnímá o to intenzivněji.


Jednou mi jeden profesor dal moudrou radu, že pečovat o své blízké je ušlechtilé, ale nesmíme při tom zapomínat sami na sebe, protože, pokud bychom se vyčerpali do padnutí, pak nebude nikdo, kdo by těm našim blízkým, ale i nám samým, pomohl. A víte co? Jeho slova jsou velkou pravdou.


"Tak fajn, udělám pro vás, co bude v mých silách, ale do konce roku mám úplně našlapáno, tak bych se ozval koncem roku a focení naplánujeme na leden nebo únor. Může být?" Z druhého konce telefonu jsem cítil obětí a tak bylo domluveno. Nechal jsem si pro představu poslat ještě nějaké fotky Viki a dal si připomínku do diáře, abych se nezapomněl ozvat.


11.12.2019 mi diář připomíná čas věnovat se přípravě focení Viki, a tak domlouvám s maminkou první osobní setkání u nich doma, abych Viki trochu poznal a udělal si představu o jejím zdravotním omezení.


27.11.2019 startujeme a s mojí ženou Luckou a dcerami Elisabeth Danielou a Victorií Mercedes vyrážíme směr Brloh u Loun za Viki a její maminkou Ivanou. Od Viki se dozvídáme něco o jejích snech a tužbách a od maminky zase vše potřebné z toho ostatního, čímž můžeme začít vytvářet nějaký již konkrétní plán.



Takže tu máme jednu rozesmátou šestnáctiletou holku s levostrannou hemiparézou a lehkým mentálním postižením, které ji aktuálně drží na desátem roku věku, milující Kabáty a s touhou být modelkou. Vedle ní pak maminku bojovnici skrývající pod maskou úbytek sil, jejíž cílem je dodat Viki co nejvíce pestré životní zkušenosti, které by ji motivovaly jít dál a také ke snaze být co nejvíce soběstačnou.


Loučíme se a při západu slunce odjíždíme domu plní dojmů. Všem nám je jasné, že tohle nemůže být jenom o učesání a fotografování, což by nepochybně Viki udělalo šťastnou samo o sobě, ale i o proslunění života její maminky a o něčem, co by jako přesah mohlo být třeba i začátkem něčeho dalšího, něčeho, co může Viki otevírat další příležitosti k tolik potřebnému mentálnímu i fyzickému rozvoji.


Na takový úkol ale sami nestačíme, tak dávám výzvu na FB a začínám hledat spolehlivou vizážistku s kameramanem. Během chvilky se nám ozývá jak vizážistka Pavlína Kraková z Litoměřic, tak i kameraman, který se ale odmlčel tak rychle, jak se nám ozval, a tak nakonec zůstala tato část poptávky bohužel nevyslyšena. Ještě listuji v adresáři telefonu a vytáčím Davida Krejčiříka, majitele Limousine Service Prague, kterého jsem měl tu čest poznat z

Z natáčení hudebního klipu Angela Purgerta "Zrození hvězd".
Adéla Rezková

pozice klienta jako úžasného srdíčkáře milujícího svojí práci, stejně jako modelku Adélu Rezkovou, které hned vzápětí volám také. Tu jsem zase poznal na natáčení jednoho hudebního klipu, u kterého jsem přicmrndával jako druhý kameraman student. A jelikož mi oba bez váhání řekli ano, byl na světě tým srdíčkových lidí, kteří sice spolu ještě nikdy nepracovali v jednom týmu, ale všichni jsou kovaní profíci, a to je pro začátek už hodně slibné. Prostě jsem klikař :D.


Máme tu leden 2020 a Lucka hledá v diáři našeho salonu nejbližší možné termíny, ve kterých bychom mohli kadeřnickou část na celý den rezervovat jenom pro velký den Viki. Z nich pak necháváme volit Davida s Adélkou, jejichž uvolnění z pracovního diáře je z řady důvodů, oproti nám všem ostatním, nejméně snadné. A jelikož služby limuzín i modelek jsou nejvíce poptávány na víkendy, volba padla na úterý 4.2.2020, ke kterému se musím přizpůsobit já s Pavlínkou, ale i Viki se svojí školní docházkou a její rodinným doprovodem.


Už mi tedy zbývá jenom zajistit oblečení laděné do rokového stylu, který je Viki blízký.


18.01.2020 využívám cestu do Prahy na Videofest a stavuji se v Tesco Letňany na šmejdění po vhodném oblečení a obuvi. Tohle mi jako chlapovi nedělá vůbec žádný problém, protože celý svůj život jsem obklopený ženami. A třeba mé dcery nakupování se mnou, pro mojí trpělivost a pochopení, vysloveně milují :D. Takže to beru pěkně popořadě, prolejzám jeden obchod za druhým, fotím si potencionální úlovky a štěstěnou mi vlastní objevuji v CROPP fungl novou kolekci laděnou právě do hledaného rokového stylu. Takže u velmi vstřícného personálu domlouvám proceduru zápůjčky a odjíždím z Prahy s plným uspokojením, že jediným slabým článkem už mohu být pouze já, jakožto fotograf, co portréty fotí jenom okrajově, o fashion ani nemluvě :D.


21.01.2020 získávám od manažerky z CROPP registrační číslo pro zápůjčku a tak všechno klape, jak má. Ještě zkouším znovu rozhodit síť na doplnění týmu o kameramana, ale vzhledem k blížícímu se termínu si nedělám kdo ví jaké naděje. Spíše už jenom zkouším štěstěnu, a také pro svůj pocit, že jsem udělal pro přípravu možné maximum. No, sice z toho nic nebylo, ale minimálně jsem tímto svým projektem zaujal Jirku Zábranského a Romana Filipa, kteří sice časově nebo ze zdravotního důvodu nemohli, ale třeba nám to vyjde někdy příště.


Je 02.02.2020 a v toto magické datum se náš kotel vytápějící dům s ateliérem rozhodl odejít na věčný odpočinek, takže využíváme skvělého přístupu i korektní nabídky od PLYNOSERVIS.LT s.r.o. a věříme, že výměna kotle naplánovaná na osmou ráno v den "D" proběhne bez problémů a focení se odehraje již v příjemném klima.