Sáhl jsem po dešti z truhly.

Tenhle příběh už mám moc dlouho rozdělaný na stole  a jestli ho nedotáhnu dneska, tak snad už nikdy, protože práce se na mne valí ze všech stran a to se ještě k tomu všemu za měsíc a kousek žením :D. Musím ale vypadnout z ateliéru a někam se zašít, abych nemohl dělat nic jiného. Volba je jasná. Otáčím kohoutek a do tekoucí vody cintám přiměřeně koupelové pěny, zapaluji svíčku, na dosah ruky stavím skleničku s Johnnie Walker a spouštím se pod pracovní desku s připraveným počítačem. Ještě si nechám pro vás udělat foto pro inspiraci, že moderní způsoby propojení relaxace s prací si mohou dopřávat i fotografové, upíjím skotskou a už prosím nerušit, pro nikoho neexistuji, dokud nevylezu z vany s tímhle hotovým článkem:


Znáte ten nutkavý pocit, že by bylo něco hrozně zajímavého udělat nebo vyzkoušet, ale stále to odkládáte, protože pořád máte co dělat a racionálně si neumíte zdůvodnit, proč do toho jít hned teď, když to vlastně není zase až tak životně důležité? Tak přesně takhle jsem si přes dva roky pohrával s myšlenkou, pustit do svého fotoateliéru vodní živel a využívat jej jako originální fotografickou kulisu a kreativní prvek, jehož tvárné možnosti jsou daleko za hranicí fantazie jednotlivce.

Takže myšlenka rozhodně zajímavá, jako řada dalších mých nápadů uložených v truhle múz, a práce jede na plné pecky dál. Až do onoho dne, kdy jsem začal pro jednoho svého dlouholetého klienta fotografovat reprezentativní portréty klíčových zaměstnanců. Ne, že by právě toto fotografování mělo přímý vliv na realizaci vodní kulisy, ale jedna z fotografovaných zaměstnankyň byla natolik unesena způsobem mé práce a i samotným výsledkem jejího portrétu, kdy se prý poprvé sama sobě líbí, že se mnou hned dojednala darování mých služeb své příbuzné. Při rozhovoru jsem se mimo jiné dověděl, že tuhle srdíčkovou ženu čeká velmi obtížný lékařský zákrok a v tu chvíli jsem nemusel mít křišťálovou kouli, abych si nespočítal 1+1, protože ji na tom dárku opravdu hodně záleželo. Zkrátka bylo mi jasné, že tenhle dárek musí být i pro dárkyni extra a pro obdarované zase zážitkový a nezapomenutelnou památkou na tuhle milou srdíčkovou dámu.

A to jsou přesně ty momenty v životě, kdy ve své truhle múz začnete hledat inspiraci mezi zaprášenými nápady, protože když něco nevšedního, tak něco takového, co nikdo jinde nenabídne.

A když na informativní schůzku dorazila akční těhulka, okamžitě a bez váhání jsem oprášil nápad na fotografování v dešti, který se zalíbil a kostky byly vrženy :D. Domluvili jsme rozsah i cíle fotografování a hurá do příprav.

Jelikož termín porodu vysloveně klepal na dveře a chtěli jsme ještě stihnout fotografování v nerozpůleném stavu, naplánovali jsme pro jistotu focení hned na nejbližší 2 neděle, ze kterých mělo nakonec vzejít 5 tématických fotoobrazů místo jednoho v ceně daru a jedno extra foceníčko v dešti jako bonus ode mne. Takže docela fofr na vymýšlení, jak dostat do ateliéru realistický déšť a ještě ho stihnout nainstalovat včetně funkční zkoušky, aby se zážitek nestal pouhým dílem náhody.

Dříve, než se pustím do vymýšlení výroby deště, tak ještě otevírám eBay a objednávám 7 různobarevných deštníků, aby si klienti mohli vybrat barvu podle oblečení, ve kterém se budou chtít fotit.

A co s tím deštěm? Inspirace nikde žádná, kde by se dalo něco málo okouknout, takže pěkně začít na čistém listu. Budu fotit těhulku, takže déšť musí být teplý, aby mi neprochladla a nedej bože neonemocněla. Žádná fotka za ohrožení zdraví těhulky a navíc těsně před porodem opravdu nestojí. Takže napojení na teplou vodu je základ. A jelikož Miladku, mojí sestru ve vigilním kómatu, koupeme v nafukovací vaně na posteli s hadicovou sprchou


nataženou přes celý dům a napojením na sprchovou baterii, což máme lety ověřenou praktiku, volba padla na toto zatím provizorní přivedení teplé vody i do atelieru.


A co dál? Jak vyřeším simulaci samotného deště? Chce to něco, co by mohlo být trvale nainstalováno na stropě a současně to nepřekáželo stropnímu kolejovému systému studiových záblesků, aby zůstala zachována plná jeho funkčnost. K dispozici mám nějakých 7 cm výšky, takže o nějaké nádrži s perforovaným dnem se nedalo uvažovat. Že bych svařil systém plastových vodovodních trubek? To by šlo. Napojování na přívodní hadici půjde snadno, mezi kolejnice se trubky vejdou také a navíc se k nim prodávají i systémové úchytky na zeď, tak to bude stabilní a také vypadat i docela "profi" ;). No jo, ale jak odhadnu nebo vypočítám vhodnou velikost dírek a jejich rozestupy, aby netekly šňůry vody, nebo naopak sem tam sotva kapka? Forma pokus omyl by stála nejenom nemalé peníze, ale hlavně spoustu času, který jsem neměl.

No nic. Zajedu do obchodu a zkusím se porozhlédnout po nějaké inspiraci v zahradnickém oddělení, třeba by se dalo vyjít z nějakého rozstřikovače a pod. Uvidíme. Co Vám budu vykládat, popocházím mezi regály, beru do ruky to či ono, nesčetněkrát to otočím v ruce a zase vrátím, projdu takto uličkou tam a pak zase zpět, a to několikrát opakuji, než se odhodlám zkusit systém mikrozávlahy, u které se mi líbil jeden typ trysek, u kterých se dal regulovat proud vody a tak by se možná dalo najít správné nastavení průtoku vody při daném jejím tlaku.

Nejdříve jsem koupil jenom 5 trysek a kousek systémové trubky, abych nejdříve vyzkoušel, jaké množství vody trysky v reálu propouští a v jaké hustotě bych je případně potřeboval dávat za sebou, aby se jednotlivé pramínky vody pohledově propojili v jeden hezký celek.



Bingo! Trefa do černého. Trysky fungují na výbornou a možnost regulovat každou samostatně je navíc skvělý bonus pro kreativní nastavování vodní stěny. Už teď mi je jasné, že při počtu všech trysek a potřebných komponent, se s nákladem na toto fotografování dostanu vysoko nad rozpočet, ale to nevadí, když první focení vyjde, tak další na sebe určitě nenechá dlouho čekat. Teď je ale hlavní zážitek obdarovaných.


Spadlou vodu budu chytat do zakoupeného bazénu pro fotografování ve vodě, který mi už v krabici ve studiu leží nějakou chvíli, takže už jenom igelit na podlahu pro nějaké drobné rozstřiky mimo obvod bazénu a můžu se pustit do samotné instalace s testováním.

Tak, a je hotovo. Můžeme poprvé pustit vodu a začít štelovat trysky. Zatím se zdá, že všechno šlape jak má a to mi nesedí. Takhle snadno a dokonale se nic nepovede, tak kde je háček? Žádný nemohu najít, tak povolávám dceru v plavkách za pokusného králíka nastavuji odhadem blesky, pouštím vodu a na Eli se spouští moc hezký teplý tropický deštík. Zkrátka paráda.

Jedna fotka, druhá fotka. Sakra, proč ty kapky nejsou dobře vidět? Fajn, více protisvětla, kratší expozice, dlouhá expozice, a pořád bída. Tak už to začíná, pršíme, ale fotit déšť neumíme :D. Tak vypínám vodu a lámu si hlavu, co mohu udělat ještě jinak? Jasně třeba to nechce měkké světlo. Strhávám z obou postranních stripů vnější i vnitřní difuzní látky a u horního blesku nechám pouze holou výbojku. Tak znovu. Voda, akce, blik, blik a jeto tam. Dešťové kapky jak malované.


Ale je tu další problém. Záchytný bazén sice funguje dobře, ale jakmile se použijí deštníky, rozstřik z nich je už příliš velký a opravdu hodně vody končí vedle něj na betonu této části ateliéru. Tak tohle je opravdový problém, protože je čtvrteční noc a tenhle model bazénu ve větším má skladem v ČR pouze jediný e-shop. Naštěstí ale inzeruje doručování i v sobotu, tak jim hned ráno na otvíračku zavolám a uvidíme. Jestli to klapne, tak to bude tedy pěkně na hraně.

Ráno volám, bazén skutečně mají, v sobotu PPL op